Dáma s cigaretou

Je dámou s cigaretou,
když promluví,
tak každou svojí větou,
kterou vysloví,
zatají se dech
a cítím jak mráz
přechází mně po zádech.

Jak moc chtěl bych s ní být,
nebo být aspoň tou cigaretou,
kterou drží tak smyslně,
až oči se mi při tom pletou.

Když vybavím si tuhle dámu,
sam sebe zklidňuji
a sám sebe vždycky zklamu.

Však ani rozumem svým,
své srdce nezklidním.
A to není žádná věc nová,
dávno už i já to vím.

Ta dáma nezná mě
a nepozná...
já nikdy nemůžu ji oslovit,
její pozornost si podmanit
a tak zůstane jen idylickou,
láskou mou vždy platonickou.