Ty si ta pravá

Konečně se chytl opět psaní ,
pro tebe má krásná paní .
Splétám tyto slova ,
pro ženu ,s nichž září zkušená sova.

Pro lásku ,prvně trpět musí ,
aby poznal , že taková láska se mu hnusí.
Ukázala že pravá láska ,je tady ,
nikdy se ,k němu neotočila zády.

Na počátku poznání, i zklamání ,
jedem již na správné koleji,
teď jak to správné má být ,již žádné trápení
společně se procházíme ,dlaněmi spojeni.

Hlavu měla plnou zlostí,
s láskou si stala , při mně ,v minulosti.
Nedíváš se na skořápku,
vidíš duši ,sklopené uši ,
pod pokličkou velké srdce ,a přeci tuší .

Láska rozpukla ,rozum otevřel oči ,
rozjařilo se i srdce, květ v duši.
Má duše cítila se toliko trpce,zatoulán v buši ,
už radostí konečně tleskají i uši.

Poznal ženu co po práci,
vždy ráda bez kofeinu kafe dá si.
Večer co večer , dřímota chodí na ní,
znavená za celý den, u televize ,v křesle zalomí.

Je jako skřítek malý ,
v noci se do peří zabalí,
jen hlava vykukuje ,
oči zavře chrapot simuluje.
Tady človíček, který ji k sobě přitulí,
tys ta pravá,jen tebe miluji.