Možná to tak bylo

Kmeny obtékám
kůru pročesávám
Lesní vánek chvějivý

Průklestem uhlédám ženu
to´s Ty
Stromy kolem se milují
a Ty jsi sama

Nejsi onou sosnou
opodál čekající
na smilování zpitého dřevorubce

Lehce se dotýkáš prsty nebe
cítíš mne leč nevidíš
Vůně Tvé kůže ulpívá na perutích

Ztěžklý touhou do klína
Lásko jak jsi krásná
střemhlav padám bezhlavě

Dech horoucí z úst muže
jež klečí před květinou
Šeptá "chci Tě" dychtícími rty

Přes bažiny a ledopády
snáší k nohám klidu stín
pro spící Slunce spánku Tvého

A pro studánky zřítelnic
v odlesku prvého rozbřesku moji tvář
Něha osvítí

Poznáváš tu chvíli jilmy už tu byly
vichr žhavý nás rval od sebe
má drahá ženo

Ztratil mne v ty kmeny když shůry kameny
vniveč zemi jaly se obrátit
Naše těla se opustila

Vánek polibkem ztrácí život v mžiku
Ty líbala´s mne v slzách a já žil
Okolo listy ševelily do ticha
Já pro Tebe žil