schize

Sedím v pokoji úplně sám
Myšlenkám černejm propadám
Sedím tady a přemýšlím
Jestli ji ještě někdy uvidím
Přemýšlím a vím, že nechci být sám
Přemýšlím, ale nedochází mi co udělám
Nevím jak se dostat z krize ven
Nemám asi žádnej nesplněnej sen
Jsem vlastně na vrcholu štěstí
Ale připadám si spíš jako zvíře polapený v pasti
Neustále krví podlitý pohled
Jakej můžu mít asi názor na svět?
Vychutnávám si záseky
Vzpomínám na jendotlivý úseky
Vychutnávám si pohled na mraky
Koukám na ně a nečekám boží zázraky
Nečekám, že na dveře mi teď zaklepe
A řekne jsem tu jenom pro tebe
Připadám si jako papírek v koši
Ze skládky na skládku a je to pořád horší a horší
Nedá se čekat, že by se na mě štěstí mohlo pousmát
To se mi spíš smůla bude do xichtu vysmívat
Vždy máš na vybranou : buď jí máš, nebo nemáš rád
Já se tenkrát rozhod pro životní zvrat
Teď to rozhodnutí můžu sebevíc proklínat
Ale s mým neštěstím se nedokážu vyrovnat
Můžu jen sám sebe litovat
Proč se s tím nedá nic udělat
Proč jí mám stále tolik rád
Proč ji musím tak moc milovat
Proč se nedokážu jiné odevzdat
Proč všude kam se podívám, tak vidím jí
Jak na rohu ulice stojí
Jak v parku na lavičce sedí
Co je to za dílo přírody
Nedokážu se už měsíce dostat do pohody
Nedokážu se na nic soustředit
Nedokážu své smysly tím správným směrem zaměřit
Nedokážu bez ní být
Je moje droga, snad proto jí musím pod kůží mít
Nechci se už nikdy ponížit
Nechci si už nikdy ublížit
Vůbec mi nepomáhá o tom psát
Ale nedá se proti tomu nic jiného udělat