Pocity

Já za to nemůžu, za to jaký jsem,
Nejde mi si říct jen tak, že to přejdem,
Trvá mi to, než to hodím za hlavu,
A vyženu tu zlou představu.

Honí se mi to vše v té mé neskutečně žárlivé palici,
Jsem strašně tvrdohlavý nedám si hned říci,
Ale snažím se to přejít a pochopit,
Jen to jde strašně těžko to vše odhodit.

Bojím se o Tebe a o nás,
Proto mi musíš dát vždy trochu čas,
Aby mě to přešlo,
A všem těm hádkám předešlo.

Ale vííš, stačí jen představa toho, že dotýká se Tě jiný,
Je na Tebe hodný a zkusí snad i něco víc,
Nedokážu být v klidu i přes odmítnutí, ale pak jsem tím, kdo přebírá pocit viny,
I když se snažím a je ve mně velký chtíc.

Odpust mi to, nezměním se,
Ale je ve mně moc, co chce,
Snažit se, aby to bylo vše v pořádku,
Nechci už další zbytečnou hádku.

Jen jedno, prosím snaž se taky Ty,
Tolik trápení se, Ty proplakané hodiny a dny,
Té neskuteční bolesti a strachu,
Na srdíčko tolik nátlaku.

Miluju Tě neuvěřitelně moc a jsi ta nejdůležitější osoba,
Která mě kdy potkala,
Za kterou jsem strašně rád,
S kterou si dokážu povídat, vše probírat,
Ve všem jí důvěřovat, dokážu se s ní smát i plakat.

Osoba, která mě dokáže zklamat,
Ale to jen proto, že jí dokážu tak nesmírně MILOVAT.