Noční

Osud pod stužkou kopretin
obul se do tvých bílých stěn.
Oblohu zalil šedý stín,
aby byl v růžích polapen.

Šlépěje v bosích střevících
s bzukotem tichých včel
končí za dveřmi v ložnicích
v ohně vzplanutí dvou štvaných těl.

Řasy zalily kapky soly,
a někde v krku uštknul had,
hvězdy se právě rána bojí,
když se zaleskne první mrak.

Prosebná touha dál získávat dech,
co v pralesech boří ptákům let
se s pýchou pávů usadí na křídlech
aby pak přivedla dívčinu na onen svět.