Zmatená Láska

Jsem sám doma
a celý byt mám jenom pro sebe
láska mě ubíjí
hodinu nesvedu být bez tebe

pak otvírám okna
chlad je všude kolem mě
najivně říkám si
třeba má láska k tobě zamrzne
Miluji Tě
a Ty víš, že je to tak
když jsem s tebou
létám jako pták

teď mrznu tu sám
v těle mám nezastavitelný chlad
jestli mě najdeš
prosím
nech mě tak

láska není dobrá
láska bolí
v srdci mám díru
a ta se nezahojí

je to nepředstavitelná bolest
když nejlepší kamarádce nemůžete lásku dát
pak zbude vám jen
pod jejímy okny stát

možná je to osud
ale na osud Já nevěřím
stále doufám
že ve tvém srdci zvítězím
protože kdykoliv jsem s tebou
moje srdce láskou hoří
nejsem-li u tebe
potápím se jako loďky v mořích

v jedné básni Ti píši
jak Tě miluji
a v další zase opak
na lásku si stěžuji
promiň mi to
vím...
že láska mate lidi
že láska zatemňuje mysl
potom dělají věci
které ostatním nedávají smysl

právě teď
cítím pocity naprosté bezmoci
mé srdce chce Tebe
není mu pomoci
a proto pamatuj si napořád
že Já Pučik
mám Tě rád!

mám Tě rád
a ještě mnohem
mnohem víc
než dokážu Ti v téhle básni říct.