Něco nového

Sněhové vločky padají z bílého nebe
a já v nich vidím jen Tebe.
Vidím v nich Tvé temné oči,
dívajíc se tak zkoumavě,
a je zde i Tvůj krásný úsměv,
působíc na mně tak záhadně.
Cítím z nich Tvé doteky,
které jsou už v dálce pryč,
byly mysli zbavující a tak něžné,
nejdou však ale vrátit již.
Temné mraky zápasí mezi sebou,
jako mé myšlenky ta jedna s tou druhou.
Už nevím co si počít mám,
či setrvat zde či jíti tam.
Tam, kde mně mé srdce táhne,
za andělem okouzlijíc mě svým šarmem,
který některé city z mého srdce vyloudil,
avšak nové pocity ve mě vykouzlil.
Touhy a chtíče mě prostupují celou,
nevím však zda uskutečnitelné jsou.