smutná

ANDĚLI....

Anděly s křídly bílými jako sníh,
s úsměvem sladkých po střešních,
a s vlásky třpytícími se jako Luna,
poklekni k dívce jenž láskou byla poblouzněna.

Skloň se prosím k tělu-které leží v závějích a nechce žít,
kde pod bílou košilkou srdce se ukrývá,
zraněné-s posledním dechem snaží se bít
a svými dlaněmi vyjmi dýku,která v něm spočívá.

Pak sevři ji v náruč svou
a na rány v srdci přilož květy zapomnění,
snad aspoň na chvíli budou ji útěchou,
ve světě,kde láska v žal se často mění.

Svým zpěvem vdechni do něj vůli- znovu žít
a touhu opět vroucně milovat,
s nadějí,že už nikdy nebude muset zažít tento okamžik,
kdy anděl musel ji ze srdce dýku rvát...