Nahota

Na podzim stromy svlékají listí
tak jako očima svlékám já Tebe
a jejich šaty padaj a šustí
a je,jako i nás,chlad potom zebe.

Spolu v tom listí za ruku brouzdáme
a nazí jsme jak ty stromy,
bez šatů snáz lásku poznáme
okolo stojí černé domy.

Jsou plné zášti a starostí
na dálku to z nich cítíš
stěží Tě někdo pohostí
stěží svou hlavu složíš.

S tou naší láskou jsme nazí zůstali
a nemáme kam jít,
těžko nás jiní by chápali
s tou nahotou musíme žít.