Smutné vyznání

Já láskou Tvou jsem si jistá byla,
avšak strach a nenávist ve mně žila.

Kdybych mohla aspoň jednou jedinkrát,
(Tak jako Ty) do nitra Tvého hodit slovy rozžhavený drát.

Můj vnitřek jizvami zkrášlen,
teď pro Tebe píše poslední báseň.
Pokaždé, když Tě vidím, jsem náhle znetvořená
a bolest v srdci dokazuje, že jizva je znovu otevřená.

Po každém Tvém pohlazením kůže modrá,
slova lásky Tvé jsou zlá a podlá.

Prý MILUJEŠ MĚ, čemu věřit mám,
jsem obraz a ty škrtící rám.
Různé bolesti já od Tebe znám,
když mě chceš pohladit, krok zpět radši udělám.

To démona v tobě probudí,
a slova nenávisti proti mě popudí.
Z nich cítim bolest a mám strach,
Horké slzy cítím na řasách.

Snad až jednou má duše si na Tebe vzpomene,
Uvědomí si, že díky tobě srdce mám navždy zjizvené.