A možná tě miluji....

Oblaka,
z marihuany...
Nemyslet,
na zítřek mě tolik baví...

Polibky se solí,
více než zabolí....
Když miluji tě,
neznamená NIC...

Tak o to víc,
je bolesti...
Pocity marnosti,
a zklamání...

Jedné holčičí duše,
a když krev z ruky....
Dopadá na zem,
je mi jasné, že my dva se nikdy nenajdem...

Připoutáni provazy,
přátelství...
Láskou,
i nenávistí...

A víš tolik bolí,
číst ve tvých očích...
A poslouchat,
co mi říkáš...

A víš tolik bolí,
nebrečet...
Když,
jsem ti nablízku...

Protože city,
ach ty podělaný city....
Jsou příliš hluboký,
lásko....

A tolik bolí,
myslet na to...
Co se mezi námi stalo,
když vím, že to byl omyl....

A tak raději sbohem,
nechej mě jít vlastní cestou, zlato...
Nebo nebudu už nikdy,
mít sílu stát na vlastních nohou...