Lihovkou

Byla jsem opilá, když psala jsem,
že miluji jen tebe,
že donesu ti modré z nebe
a z kraje světa ráj.

Tam, kde leží modročervený háj,
ležela jsem v trávě
a říkala si právě,
jak asi vypadáš?

Pak hvězda z nebe spadla,
když na srdce jsem kladla
obklad z marcipánu -
- ten, co vyléčí každou ránu.

Vidíš, letí vrána!
Tak, jako toho rána,
kdy spadl na zem svět.
Leželi jsme pod mechem,

tys mě líbal za uchem,
v ruce držel sedmikrásku
a slečně vyznával jsi lásku.
Byla jsem to já?

Tobě lhostejná?
Pak lihovkou na břicho
psala jsem ti zprávu -
- byla to ta ve zlatém rámu.

Ta, co voní po jasmínu,
když ulehá pod peřinu
noci bělavé.