Víla Valůňka

VALŮŇKA

Uprostřed lesa,je hluboká tůňka
Tam o půlnoci tančí víla Valůňka.
Našlapuje něžně na kapradí
Zbloudilé chlapce přitom svádí.

Pojď si se mnou zatančit,
Já ulovím tvou duši.
Láskou se necháš zmrzačit,
Já prostřelím Tě kuší.

Na její slova chlapec nebere ohledy,
Do její náruče se hrne.
Při tanci se střídají dychtivé pohledy,
Když najednou v něm trne…
Jeho nohy jako cizí,jako pařez zůstanou stát,
Do ticha se ozve smích..Ano začne se mu smát.

Nevěřil si..do pasti si vkročil
Teď budeš trpět,život tvůj skončil
Můj šíp Ti proletí srdcem,
Jen proto,že jsi mužem

Před sto lety jeden muž mě zranil.
A proto ty jsi život ztratil.
Žádné dívce už neublížíš..
Napadá Tě tedy proč se k smrti blížíš?

Budeš za jiného pykat…
Ve stínu kapradiny vzlykat..
Nad ránem Tě pošlu k jiným na dno téhle tůňky
Kvůli zlomenému srdci víly Valůňky…