Mezi námi.

Se mnou se nejčastěj,
v náručí objímáš.
Večerů habaděj,
probděných ve dvou máš.

Když zlí jsou lidé
a tebe to trápí,
říkám dobře bude,
tvé slzy mne zkrápí.

Chceš-li se pomuchlit,
sbalená do klubíčka,
zachovám ticho, klid,
políbím tě na líčka.

Musíš si promluvit?
Jsem tu! A naslouchám!
Nebudu tě rušit,
důvěru tvojí mám.

Trpělivě čekám,
než ke mně se vrátíš,
a často se lekám,
zda se mi neztratíš.

I když pár románků,
máme už za sebou,
opět se ke spánku,
ukládáš jen se mnou.

A jsem na to hrdý,
však pýcha mi nesluší.
Vím, nejsem tvůj prvý,
žárlivost mne však neruší.

Každý ač jinak stár,
souznění jsme zažily,
a nocí ne jen pár,
k sobě se choulili.

Vím že ty jsi moje,
a i já tvůj budu.
Dokud se nepřetrhne,
nitka švu osudu.

I pak věz má milá,
že budu tě mít rád,
chci však abys slíbila,
že nepřestaneš spát.

Od jiného vem si,
pohlazení na tváře,
nu a mně zařaď si,
mezi milované ........ polštáře.