Druhý dech

Člověk by neměl stále litovat,
měl by radost mít i z toho, co měl i když ztratil.
nejde svědomí své zpytovat,
aby zas čas nám vše vrátil.

Jednou už zkrátka stalo se,
snad vítr, malý vánek,
myšlenky mi odnese
s přeruší můj spánek.

Tys mého srdce přítel byl,
byl si přímo jako princ,
city své si mi přislíbil,
Já nechtěla ale nic.

Půl roku to trvalo,
co mé srdce nemělo stání,
až náhle tebe zas dostalo,
ty nemáš ani zdání.

Vzpomínky zahodit,
dneškem jen žít,
stačilo srdce mé
jen znovu okouzlit.

Sny mé co přestaly,
lásku mi seslaly,
kdo věrně miluje,
nemusí spát.

Nemusí snít,
nemusí bdít,
šťastný, kdo ten svůj sen
může i žít!