Promněna.

Když spíš, jsi středem vesmíru,
život je psán ti na Míru.
Tu pohled se mi skýtá jasný,
jsi jak přelud víc než krásný.

Jak andílek zavřená očka,
vrníš si ze sna jako kočka.
Svatozář kol hlavy krouží,
a mně už se oči mhouří.

V tu ránu jak zavřu oči,
přede mnou se začneš točit.
Už ne anděl s česanými vlásky,
změnili se proporce krásky.

Stojíš tady jak ďáblice,
rudé vlasy, rudé líce.
Z dekoltu se ňadra derou,
mně do spárů chtíče berou.

Potom náhle budík: „Zvoním!“,
že musím vstávat, slzu roním.
Dívám se na tě, nesním sen,
začínám s tebou nový den.