Rokoková romance

Komtesa: Dneska mi to ale sluší,
Z vlasů nelezou mi uši.
Musím říci bez pýchy,
zlákám všechny ženichy.

Markýz: I mé srdce láskou vzplálo,
s vaším by si rádo hrálo.
Už dlouho vás miluji,
lásku svou vám daruji.
(Poklekne Komtese k nohám.)

Hrabě: Pletete se Markýzi,
mě svou ruku nabízí.
Moje srdce dávno má,
jejím ženichem jsem já!
(Vášnivě Komtesu políbí.)

Komtesa: Ale, ale pánové,
načpak hádky takové?
Moji ruku dostane,
kdo po boji zůstane!

Hrabě: Pojďte pane do střehu,
či se dáte do běhu?
(Proběhne bitva, Hrabě vyhrává.)

Hrabě: Vaše krásná mladá tvář,
ta je jako slunce zář.
Nač se bíti o Komtesu,
pojďte, jdem se projít k lesu.
Pojďte milý markýzi,
co nám ženy nabízí?

Markýz: Nenabízí vskutku nic, mi si můžem dáti víc.
(Muži spolu odchází pryč, Komtesa omdlela.)