Svetlofialová

asi se pohodlně opřu o dveře
ne jako doma u tebe
jen naznačím ten pohyb
a uvidíš má světle fialová předloktí
takhle končí den touhle barvou
tenhle závěs za sebou tahá raněné slunce
mám chuť ti strčit prsty do vlasů
mám chuť se v nich ztrácet
nechat ty prsty v tvých vlasech
opakovat vlnky přibojů
opakovat pohyby roztoužené
opakovat doteky tvých spánků
hladit tvé tváře
nechávat za sebou stopy světle fialových čar
jak za obzorem
mám chuť odemykat tvé rty
chvilky dech slova z nich krást
a vracet ti je v písmenech co píšu po tvých ramenou
abych neuklouz
lehce prsty překračovat tvé klíční kosti
smáčet je v těch jamkách pod nimi
tisknout se k tvým rtům opatrně tiše
jako zloděj je otevírat a tušit past
tu sladkou past z které není úniku
když se člověk propadne hloub
hladit tvůj jazyk o můj
tahat ho k tanci
bez kroků
kolem dokola
a všechny ty noty psát mezi linky
tisknout se k tobě
cítit tě pod oblečením
hádat co dnes máš na sobě
hádat se s vlastní fantazií