Boží chrám.

Tys lásku dávno zavrh',
jen ďábel z toho tyje,
já dám ti jeden návrh,
zbav se své letargie.

Tvé oči slzy roní.
Kde jsi na radost ódo?
Tvou hranu dávno zvoní
ti zvoník Quasimodo.

Proč říkat by se mělo,
co každý jistě tuší,
on šeredné má tělo
a druhý zase duši.

Smutek rozprostřel sítě,
na břiše svém máš faldy,
už dávno nevzruší tě
ni tanec Esmeraldy.

Jak katův pacholek
osud tě vplétá v kolo,
za ránu polibek,
ještě, že nejsi Frollo.

Zákon jsi porušil,
tvá cesta je jen hloží.
Proč zvon tě ohlušil
z chrámu od Matky Boží?

Jsi často ostouzen,
neslyšíš boží zpěv,
na pranýř odsouzen
tam na náměstí Gréve.

To důvod svůj as mělo,
dobrou radu ti dám,
očisti svoje tělo,
i svojí duše chrám.

Poslechni radu starou,
zbav se svých nešvarů,
odhoď už potíž sterou,
zde konec nezdarů.

Když strhneš z očí pásku,
máš naději v lepší příští,
nech z tvého srdce lásku,
ať jako pramen prýští.