Nevyčítej hledem vyhýbavým...

Nevyčétej hledem vyhýbavým,
se slovy jež nelze ovinout!
Kolem hlasu,pronikavě známým
pouze dálka zná své prominout.

Navybírej city podle růže,
květy v sněhu nikdy nespatříš.
Jich občasné vůně za to může,
že do mého srdce nepatříš.

Tekou roky chvilek,potok,řeka,
ztrácejí se v moři bezedném.
Lásky prchlivost se stáří leká,
na břeh spol si nikdy nesednem.

Nesedneme spolu nikdy tváří,
obrácenou žízní v touze lok.
Náhlá zima rety oheň svlaží,
do propasti sněží vloček tok.

Do začátku jara sněhy kradou
píseň,která v květech růže zní.
K čemu trny ostré jsou,když padnou,
s těmi v létě jež o chladu sní.

Neumírej zimou nevyspanou,
stíny mohou tiše závidět.
Kde ty,tam i já,nás dva zahrabou
do šedin listí zvyklých práchlivět.

Tekou roky chvilek,potok,řeka,
ztrácejí se v moři beze slov.
Pod kořeny růže,hlína měkká,
vítá prašno kostí našich kov.

A až jednou sníh se v růži ztratí
a rozhoří stín svůj krytý tep,
vyčítavý pohled tvůj mi vrátí
vůni hlasu její sladký lep.