Lauře

Ach Lauro ty nevíš že vidím stále
Tvou krásu na fotkách svých vzpomínek
i když čas dal naší lásce prudce a neurvale
znát že není její jed nýbrž lék

možná teď kdesi máš slzu na řasách
a smích asi jinde schovala jsi
ne kvůli mě třeba o sebe máš strach
o svůj půvab mládí a hezké vlasy

duše jsou přestárlé svou záplavou citů
a jejich změť je živina pro romány
tys Lauro žena z legend a mýtů
opojný nápoj z kalichu mořské panny

a já Tě vidím jako bosonohou vílu
která svlékla své roucho tak sladce průsvitné
vidím Tě jako Charybdu a Skyllu
unikl jsem kráse ale vzpomínkám už ne