Lovec a mláďata VII.

Nakonec jídlo pro fenku připravil,
ta přesunula se blíž spící Tlapičce,
tenhle den ho tak pekelně unavil,
že ani nesáhl po whisky skleničce.

Jen co ulehl, dopadl na něj spánek
a v něm koťaty se to jen hemžilo,
pak vystřídal je měkký župánek,
když o barmance se mu přisnilo.

Brzy k ránu vzbudil ho divný šramot,
bez hnutí, jen po očku se podíval,
co dělal Ouško nebylo právě vhod,
málo věcí bylo tam, kde je míval.

Kotě zvědavě prolézalo každý kout,
se vším ve srubu se chtělo seznámit,
právě snažilo se provaz natáhnout
a ještě spolupráci na něm vymámit.

"Tak chlapeček se vydal na výzvědy,
neměl bys raději v noci spát?
Je mi to jasné i bez nápovědy,
jak se můžu takhle hloupě ptát."

Pomalu se na posteli otočil,
to málo však stačilo kotěti,
Ouško rychlým pohledem se přesvědčil,
lovec spatřil v tom pohledu napětí.

Bude z něj silný jedinec, to ví,
odvaha kouká z těch krásně modrých očí,
škoda, že se to šelma už nedozví,
co na tom, že teď se tady strachy krčí.

Náhle jako blesk zmizel ve své skrýši
a lovec opět oddal se spánku,
ona se budoucnost nějak vyřeší,
netušil, že klid už má na kahánku...