Po něžných bitvách

Stopy kol zanechal můj Velký vůz
‘sbohem’ mi mávaly komety,
Ty jediná dole jsi stála;
ta chvíle oba nás naoko hřála.
Dnešní lásky a přátelství
už nemají takové dolety
a přichází přesně ty chvíle,
kdy jeden druhého začíná míjet.

Chuť po něžných bitvách sládla,
však konce bývají smutné -
vzpomínkám na kouzla, kterými vládla
jakoby hlas někdo najednou utne.
Noc po sklenkách stéká,
z lahve už zbývá jen málo...
Nechci se opíjet sám...
Štěstí se ani nepousmálo.
Vím, že už nechci jen na něco čekat...
- tohle už vážně za sebou mám.

Stopy kol zanechal její Velký vůz...
Ještě cítím ji na mojí kůži
- to se mi dech (z)úží steskem...
Ty chvíle ve dvou bývaly hezké...
Možná ji potěší,
když zničehonic ji dám růži;
toužím ji hýčkat a chránit.
Dá se i milovat... I když je to k uzoufání... :-)