smutnej obraz marie panny
nejspíš po babičce chytá prach
za postelí kde ležíme sami
a trochu na nás sedá strach
vážeme se prostěradly
ty mým a já tvým
zavržeme opěradly
zapomenem tak na ni se synem svým
a on ji ještě patří celý
co ho čeká ona netuší
z náruče by ho nedala
zlatý srdce srdce v rámu se jí rozbuší
jak se v lidech zklamala