Nekončící a navždy konečná

Nejsem vládcem slov,
ani pohlavárem básníků,
v díře, tam mezi žebry,
srdce mi vězí tak osamocené.

Nedívaje se napravo ani vlevo,
po přechodu na červenou přecházím,
cítím to v zádech, lehké svrbění,
ale vím, že nemohu se bát.

Nejsem vládcem slov,
rytířem bez zbroje uprostřed kolbiště,
odzbrojen od svého papíru a smyslných rtů,
bez kousky útěchy v nocích.

Vždyť k tvému srdce vážou se slova,
nikdy je neuslyšíš ani o nich nebudeš vědět,
ale v lásku se ti v nich svěřuji,
nekončící a navždy konečnou…