Ah, věřím ti, Bože

Ah, věřím ti, Bože, že mi ho ještě vrátíš,
že příliš bylo chyb a proto vzals mi jej.
Nemůžu připustit, že všechno to byl podvod
citů mých a srdce, které věřily.

Kolikrát člověk spad' a kolikrát se zvedne,
víra nutí jej dívat se slepě dál
a i když nahý je, naivně kráčí lednem,
ačkoliv opuštěn, věří, v co miloval.

Ah, věřím ti, Bože, že mi ho ještě vrátíš,
až víc se poučím, až budu moudřejší.
Tolikrát nabírám, kolikrát mi dny krátíš,
s motlitbou za noci pro rána vezdejší.

Jen víra nese mě nad bludným oceánem,
jenž zpívá sobě sám v hořkosti kalichu
a říká: "Vypij mě, spolu se slzou stanem,
skapneme z očí lásky, stečeme po tichu.."

Jen víra brání mi rozplynouti se v rosu,
co princezny všech květin ráno pohladí
a až se napije, proklouzne do patosu.
Jen víra drží mě, a ta mě nezradí!