V hladinách

Oba do vody opadáme
proudem, necháme se nést
jak padlé listí na hladině, uléháme
větrem do sebe, necháme se vplést...

Snad není nic co by nás dělilo
já mám tě v sobě ještě
proč by na hladinu nyní sněžilo
hladino, ach proč svíráš nás jako kleště?

Proč nenecháš nás plout?
Jak snést pomyslné rozloučení?
A vítr proč nechce nyní dout?
Když vím že v té samé vodě jsme pohlcení...?

Usedám jako list na dno
a odpočívám v té známé řece
Ty dopluješ ke mě snadno...
...jsme oba tím proudem, přece.