Bojovník z bitvy nikdy neodchází

Věnováno jednomu kamarádovi, který již bohužel odešel na věčnost ve věku 18 let......27.6.2005

Šel jsem zpustlou krajinou,
šel jsem sám,
stíhán svojí smrtí,
chtěla mě, bylo to na ní vidět.

V koutku oka jsem však podlehl,
zamiloval jsem se do ní.
Jak do žádné – do žádné jiné,
smrti mojí milované.

Ovšem, smrt se i s bojovníkem
setká někdy.
A já…… setkal jsem se s ní na silnici,
již nachýlila spánek svůj ke mně.

I já byl bojovník
- bojovník se životem vstřícným.
I když občas nedospělým,
však velmi statečným.

Nyní však v rakvi ležím.
V rakvi slzy mé matky tepané,
teplým dechem s vědomým,
s vědomým, že na mě myslíte,
mohl jsem v klidu podlehnout,

podlehnout smrti.

Tímto dbalým dopisem krátkým,
Já dávám Vám,
kamarádi moji,
svoje poslední sbohem