...

Prosím Tě, už se neukazuj,
nenič mě, nezrazuj,
vím, že Ti to nesluší,
shoř v ohnivé obruči.

V zápalu provinění,
sám - tam,
kde nikdo s Tebou není,
věřím, že tím se mi život změní.

Nebude už zlé snění,
předsudky a provinění,
slzy a utápění konce,
slyšíš to radostné zvonění srdce?

Jak kdyby náhle zmizelo vše,
Ty jsi byl tiše - jaká to krása,
vím a věřím,
že bude to spása!

---

Jak umíš hřát
- s každým si hrát
zapálit, shořet,
utrápit štěstím...

...asi se obrním proti Tvým lestím...