Míval jsem lásku

Míval jsem lásku tak krásná byla
naše úsměvy se zrcadlily ve štěstí
proč Tě miláčku zlá nemoc zahubila
proč už naše růže nestihly vykvésti

život se zdál tak samozřejmě v pořádku
nám k nohám se skládal celičký svět
vše si teď přehrávám pomalu pozpátku
že už to skončilo si nechci připouštět

pro mě je málo žít jenom pro vzpomínku
a zalévati včas to hřbitovní kvítí
než voda se vpije pomalu do kamínků
chci ukončit také já pozemské žití

přízeň života kytice otrávených růží
práskla jak bič do rozesmáté tváře
srdce už netluče a dech se zdá tužší
pod hladinou tmy se vezu na umrlčí káře

hodiny bijí půlnoc čas satanova vzdoru
má rakev mně propouští ze zatuchlé cely
stal jsem se prvním z žíznivých predátorů
ač nade mnou předtím andělské oči bděly

snahu být s Tebou nezakryl závoj noci
naše láska se nenaplní nedojde k objetí
navždy mne proklelo to oko vševidoucí
za to že zemřít pro lásku bylo mou ctí

za to že můj čas byl spočítán na vteřinu
a náhle přetržen nestačil dál nic posbírat
bůh mne asi právem odsoudil žít v stínu
daleko od ženy kterou mám nekonečně rád

na otázky člověku žádná vyšší moc neodpoví
a já teď mám být démon ze srdcem plným jedu
monsterman zakletý v bouři dědic po Faustovi
chci z toho pekla ven ale jak to říci nedovedu