Bolestná láska

Má láska utrpěla ránu,
snad předsudek, jako vidět černou vránu.
Proč člověk, který celý život trpí,
Když objeví své štěstí, v sekundě ho ztratí?

Proč člověk, který bezmezně miluje,
proč se jeho štěstí nevratně vzdaluje.
Její slova, její pohled, vzbouzel ve mě štěstí,
avšak včera, co řekla, jak zachovala se, jako dostat pěstí

"Milujeme co nemůžeme mít",
je to pravda? Ale jak mám teď žít?
Někoho milovat, a nemoct ho obejmout,
jestl největší trest, to radši zahynout.

Možná jsou mé básně prázdné,
možná mé city nejsou pravé.
Možná, jsem jen prase, jak nazývá mě,
Možná nemám city, a sex ovlivňuje mě.

Je snad pravda, vše co jsem teď řek?
vždyť mě znáš, víš jakej sem člověk.
Znáš mě, mé city, mé postoje, moje chování,
tak proč každou noc, přichází plakání?:(

Rozdílné světy... to je ten problém,
i tak chci být s tebou, v dobrém i ve zlém.
Prosím, nezlob se, odpusť mi, co jsem předtím řek,
prosím, vrať se mi, buď zas můj "crack":)

Nejspíš mé rýmy již nemají smysl,
přesto mé básně symbolizují mou mysl.
Už nevím jak dál, co dál mám udělat, plakat, mučit se, zapomenout??! Ale já chci MILOVAT.

Závěrem ti chci jenom říct,
že jsi pro mě vším, snad nejde to víc.
Ty víš jak moc tě mám rád,
ty jsi TA! s kterou chci umírat:(