Pánská jízda...

Nadešel můj den,
a nástupu čas,
já odcházím na výcvik,
bránit svou vlast.

Jako každý muž,
jdu naučit se držet,
pevně v ruce nůž.
Přes mušku dívat se,
na kulatý terč,
v dřívějších dobách,
svíral bych jen kalený meč.

Právě v té době,
kdy chtěl bych vlastnit zámek,
a slyšet hlas bílé paní,
každý večer znít,
na dvanáct měsíců,
ikdybych nechtěl,
musím odejít...

Proto tvé jméno,
vyril jsem si do tváře,
vždy v zrdcadle,
předemnou se ukáže,
a mně nezbyde nic.
Jen čekat na volný den,
kdy dostanu se k sobě,
a půjdem spolu ven.

Bude to těžká doba,
a velké trápení,
vždy probudím se snu,
když tvé tělo zavoní.
Když ucítím sladkost,něžnost a vášen,
tvých lahodných rtů,
když ucítím vůni,
těch krásných volných dnů.
V dálce uslyším krásná slova,
co vycházela z tvých úst,
Bude mi v sdrdci chybět,
opravdový kus!

Těším se na dny,
co strávíme spolu.
Budu se těšit na tebe,
a taky kemně domu.

Až udělám první krok do vlaku,
co mou cestou jede,
spolu se strachem s obejmeme...

Každé ráno den i večer,
bez tebe má lásko,
pořád bych brečel.
Velký strach,
že navždy tě stratím,
a k samotě zase vrátím,
ted koluje mou krví.
Mé srdce čím dál víc,
smutkem se plní.

Až vrátím se
z cvičného bojiště,
za tebou domu,
doufám,že budeme NAPOŘÁD SPOLU...