Jakás obleva

Moji krásu

rozpustil jsi

v čase

mých rtů

barvy jeřabin

Tvůj prst se dotýká

vlásky nečechrá

už ani vánek

svázals je

v očích

odmočená sůl

skrz řasy protéká

a barvu

zelenkavou v hledí

jenž měls tak rád

nechals vyblednout

přinutils mě spát

zavřít víčka

a nevidět

sotva skrze myšlenky

v té tmě

proběhnout

v dlaních sepjatých

symbol úplnosti

nechat

vysmeknout

a spát

nemyslet

by rány v krvi

znovu

ovázal je třpyt

pochopení

že to nic

není

jen

poblouznění...