Bolest

Pláč, smutek, deprese, tři slova,
tři slova vystihující můj život.
Co teď? mám žačít znova...
ale jak? Jak přebít ten rachot.

Rachot ničící mi hlavu,
samotu ničící mou osobu.
Plač provázející tu zprávu,
deprese provazející tu zlobu.

Mé srdce se svírá v křeči,
někdo mi vzal štestí.
Prý byly o jen řeči,
kdo dal i tuhle pěstí.

Je to jako boží trest,
je to jako první křest,
Je to něco co jsem jěště nezažil,
byli to chvíle, které jsem naplno prožil.

Bez ní se mi dýchá ztežka,
bez ní jako bych měl v hlavě ježka.
Bez ní mi slza smáčí tváře,
bez ní se mi vytratila ze srdce ta záře.

Už dochází mi slova,
jako kdybych ztratil své práva.
Má hlava se plní smutkem,
chci to odčinit. Jakýmkoliv skutkem.

Tahle báseň asi nesplní svůj účel,
Proč tohle vše? Je to můj úděl?
Všechna ta slova, slova lásky,
Měla být neposkvrněna, ne zdrojem lásky.