Možná se zblázním a snad pochopím

Možná pochopím ten tvůj pocit hanby a pokoření
Snad se zblázním a popíši si celé tělo černou barvou
Možná se vzdám všeho, protože žiji okamžikem
Možná pochopím, proč velká láska nemá smysl

Cinkám tvými klíči, kterými ty dveře nejdou otevřít
Marně, ach marně volám do tvé duše, že vše je jinak
Protože svět vypadá jako potažený tmavým suknem
Protože všechny přídomky mého konání jsou jen tma

Chvěji se bolestí a pláči nad mnou zaviněnou smrtí
Zvířete co vlastně za nic nemůže…je ve mně, v tobě
Leží s odevzdáním čekajíc na svůj osud a má je vina
Má je odpovědnost za činy, skutky z lásky i vášně

Možná konečně otevřu oči a přestanu bolet tolik…
Zatančím svůj tanec jak nejlépe dovedu a zapomenu
Zapomenu na utrpení, projdu se bosý za horké noci
Ve všech milenkách spatřím světlo a odpustím si