Věštecká...

Proč říkat,Tobě,milý můj,
jak žíti budeš dál,
já vidím pouze mlhavě,
dětství,jak sis hrál.

Chceš-li vědet budoucnost,
nevracej se stále zpět,
jinak přijde minulost
a myšlenky na onen svět.

Mohu také nahlédnout
do karet věšteckých,
nenaříkej,miláčku,
chceš-li dále žít.

Vidím,vidím jenom tmu,
zde se to projasňuje,
světlo,Bože!,vidím tu,
kterou si k sobě vineš!

Ach Bože!proč jen jsi to chtěl,
po mně,abych řekla,
dobrá,teď to teda víš,
ký osud Tě čeká.

Běž už radši,honem běž,
vrať se rychle domů
nastrojena tvá nevěsta,
chce už na zábavu.

To,co se mezi námi stalo,
bylo Tvé rozjaření?
Nic to asi neznamenalo,
pro tebe,ne však pro mě!!!

Proč jen ona a ne já,
snad,že má delší vlasy?
Jaká bude pomsta má?
ještě rozmyslím si.

***

Hned té noci po zábavě,
ustřihla té spící panně,
všechny vlasy,bez ostychu,
nebylo žadného vzdychu.

Uviděla dlouhy nůž,
vzala si ho k sobě,
řeklak sobě:,,Tak se tuž!"
a přiskočila k ženě.

Prvně řízla po hrdle,
podruhé zas bodla,
,,To máš za to,nádhero,
za to,cos provedla!"

Několikráte tak bodla,
to aby se ujistila.

A ze všech ran se krev leje,
tu je veta po krásné panně.
Ženich její když to zvěděl,
skončil radši sám proboden.

***

Co se stalo s věštkyní?
zabila se na strání.
Zhrozila se svého činu,
potrestala svojí vinu.
Její tělo našli pozdě dosti,
nezbylo z něj víc,nežli kosti...