Píseň o tom, že...

Píseň o tom, že...

Potkalo děvče kluka
a neumělo říct,
že prožívá si muka,
že od něho chce víc.

Že bez ustání pláče
a jenom o něm sní.
A že jí srdce skáče,
když stojí vedle ní.

Kdo jí řek, že láska je sladká??
Ten měl by se stydět a vzít svá slova zpět.
Slza padá mezi stehna hladká.
Chce zbořit celý svět. A zbořit ho hned teď.

Když pohled upře na ni,
tak celá oněmí.
A proto jsou dva sami,
bez lásky bezcení.

Neumí mu říci,
že láskou plane tak,
že rozžehla by svíci
jenom tak na omak.

A tak je strašně smutná,
že neumí s tím žít.
Že jsou slova nutná,
to ona dobře ví...