Matematické vyznání

Dobrý večer milá slečno.
Rád bych, abyste věděla,
že může tu být nebezpečno,
zde nejsou mravy kostela.

Již dlouho k vaší kružnici
si představuji tečnu
a nedoufaje v setkání
dříve než v nekonečnu,
Vám píši směle na líce,
na dva zčervenalé pásky,
matematické rovnice
s parametrem lásky.

Směl bych vám něco nabídnout?
Dáte si čaj či kávu?
Ještě než stihnete odmítnout,
kvůli Vám ztratím hlavu.

Mé city k Vám umocním na druhou
a obětuji všechny sny
s vědomím, že se stanete přeponou
pro moje zbytečné odvěsny.
Tak prosím mluvte. Nemlčte.
Jste jak nula pod zlomkovou čarou.
Kousek řešení naznačte,
jinak jsme obestřeni parou.

Kam jdete? Vždyť jste nic neřekla!
Kam kráčíte, ženo?
Veškerá pouta jste přesekla
a já neznám vaše jméno.

Vektory naše šly opačně
a já dal jsem si tu práci.
Každou noc zkoušel jsem statečně,
změnit jim orientaci.
Avšak nebyla jste mi souzená,
ale nikdo nejsme na vině,
dobře vím totiž co znamená,
když nejsou prvky v množině.

Tak buďte sbohem paní má,
Vy chladná exaktní vědo.
Doufám, že méně bude proradná
ta, jenž má humanitní krédo.