fixou na zeď

nakreslím si tě fixou na zeď
tak popaměti a z dlouhý chvíle
nepůjde mi to jak bych chtěl
ale budeš to ty
nahá s tím tajemným úsměvem
slabá v ramennou s tenkým krkem
bezbranná v obrysech
bezradná v očích
přesně vím, co řekneš až to uvidíš
„co tě to napadlo, ty můj blázne?“
dlouho se na sebe budeš dívat
a přemejšlet, proč jsem to udělal
(podle tebe musí mít všechno svůj důvod)
a co říct
nakonec mi zakážeš sem kohokoliv vodit
a já ti to slíbím
protože tě mám rád
a jako malíř nestojím za nic
ty pak odejdeš a noční
a přitom tu se mnou budeš
koukat se jak spím
počítat moje nádechy a výdechy
čekat na mý sny až přijdou
přebírat je na dobrý a zlý
ty opravdová pak až se ráno vrátíš
řekneš svým stínům
„můžete spát, já si ho ohlídám“
a taky někdy se tebe na stěně
budu ptát co dělat a jak se rozhodnout
až nebudu vědět
nebo jen tak z dlouhý chvíle
tak takový mám s tebou plány