Rozum a srdce

Během chůze zůstal běžet,
silou vůle přestal myslet.
"Zapomeň a odejdi"
ozval se hlas
"tady už není, víc místa v nás."

Kolik krve propotil
tělem svým,
aby už nebyl
jen pouhý stín.

Ten stín,
kterým býval dřív,
než ukázal se
bolavý a temný hřích.

Tím hříchem byl návrat
do míst určených k zapomnění,
sypání soli do rány
a pak bolavé probuzení.

Když jednou se tak stalo,
tak náhle rozum probudilo.
Dál poté on už nevrací se víc
do těch stejných smutných míst.

Poslechl ten hlas,
jež má každý z nás.
Tím hlasem je rozum,
který někdy zvítězit by měl,
zvlášť když srdce bolí
z lásky...
ať už ke komukoliv.