Kuličky z počítadla...
Kuličky z počítadla...
Anotace: Poprvé něco co nehalím do metafor...... Všichni jsme andělé s jedním křídlem, proto musíme utvořit pár. Abychom mohli létat k nebesům a jeden druhého podepřeme, když je potřeba. Protože pády na zem jednu a nebo obě strany tak strašně bolí......
Poroučel jsem větru, dešti
Slunce nosil na dlaních
Chtěl jsem Vám dát
Jenom štěstí
Hlídal jsem Vás ve spaní
Tulil se, ke Tvým dotekům
Tváře schoval do dlaní
A doufal, že jste má rodina
Že už nejsem ten co život proklíná
Teď vím
Že dala jsi mi do srdce ránu moru
A Já Tě za to tak moc nenávidím
Rozbila jsi mou loď z citových vorů
Jen nechápu, proč mi tak chybíte
A Já Tě mám pořád tak moc rád……..
Komentáře (5)
Komentujících (5)
Doporučit
Tisk
jejda..
někde jsem se doslechl, že láska i utrpení je vlastně chemie..
tož mám pro tebe (nás) řešení..staňmě s chemiky .o)
myslím to zejména tak, že je třeba žít dál..poněvač vona nějaká ta reakce o5 příjde..
a za to..milej Nolíku dám ruku do vohně (tu tvou .o)
R.
ps: ..povedená anotace..)
01.03.2009 08:45:00 | Bean
Mně Nolísku dal kdysi tady na literu jeden človíček skřítka snů a ten mi pořád sedí na skříni a hlídá mé spaní,já bych ti tak ráda dala do duše ten pocit,že nikdo na světě ti nemůže ublížit,jenže srdci neporučíš,tak aspoň ti přeju hodně štěstí...
27.02.2009 15:12:00 | Kett
...uff...slova tě nepotěší, protože se člověk sám musí vybabrat ze svých bolestí...ale věřím, že někde jsou dlaně, které čekají na tvoje pohlazení... :-)
27.02.2009 12:02:00 | Lota
Je tak smutná a tak krásná.Věřím,že jednou budeš psát krásné a veselé a moc ti to přeji.
27.02.2009 07:54:00 | takova