Zeď

Ranní kocovina
prázdnota
v srdci

za večer se
postavila zeď

v zrcadle
cizí člověk
mluví jinak
cítí jinak
skelný má pohled
rybí oči

velká betonová zeď
tíží mě na prsou
infarkt lásky
nás teď
rozděluje

betonová zeď
rozpadá se
plná grafitů
starých vzpomínek
obrazů malířů
její fotografie
krásných očí
padá mi
na srdce
drtí mé kosti
rozbijí mé srdce

v zápalu boje
ve své vlastní válce
prohrávám

nic necítím
jsem jen loutka
na hraní
bez citů
lebka co hýbá
čelistí

chybí
mi její
sny

miluji jí

i když
její srdce
je jak kus ledu

jsem ztracený
v cestě bez konce.