Láska

Lásko,ne to není to slovo ,kterým tě smím oslovit,
láska jsou city,kterým se musí každý podrobit.
Tak tedy,můj milovaný,kdybys mohl pocítit jak moje srdce plane,mám dojem,že neříká mi ani pane.
Slzy,které stékají mi po tváři,jsou teplé a hořké,jsou to slzy žalu a samoty,kde je to štěstí a kus dobroty?
Proč ten krásný čas se záhy mění,Copak nemáš cit a něhu právě pro ní?
Pro co,ptáš se jistě.
Napovím ti ,je to slepé,jemné,sladké a krásné.
Není ti to jasné?
Právě to co pohlcuje básně,
Vzpomínky jsou milé,chtěla bych však býti s tebou,mít tě vedle sebe,dotýkat se tvého těla...ano to bych chtěla.
Proč?
Můj milovaný,miluju tvé chyby,nenávidím tvou němotu,nedopustil ses tím viny,ale udělil mi samotu.
Byla jsem slepá,nebo vše se teď zas vrátí?
Vždyť život se nám neuprosně krátí.
Miluješ-li,miluj,nenávidíš-li zapomeň.
Jestli se tě však,kdy někdo zeptá,kdo obětoval by ti moc,řekni,že já,kolikrát jsem s tebou byla vduchu celou noc.
Můj cit se zabít nedá,snad ztracenou lásku stále hledá.