Odpusť...

Vím, že to nevidíš,
ale teďko snad pochopíš.
Ruku do ohně za Tebe dám,
velkou věc na srdci mám.

Tolik nocí probděných,
tolik představ smyšlených.
Vesmír můj, to jsi ty,
sděluji Ti své pocity.

V den, kdy jsem Tě uviděl,
jako bych náhle oněměl.
Bylo to v tanečních, vzpomínáš?
Jo, taneček walz, ten byl náš...

Teď tu sedím, nevím, co dál,
hrozný sen se mi před chvílí zdál.
Přátelství krásné v něm skončilo,
horko mě najednou polilo.

Nitro své jsem v něm odhalil,
zánik přátelství tím jsem zavinil.
Do života mého vstoupila jsi ty,
to jsou mé pravé pocity.

Přeji Ti jen to nejlepší,
ctitel Tvůj snad se již polepší.
Ani nevíš, jak moc Tě mám rád,
chci s Tebou být aspoň kamarád.

Prosím...