Vyprahlé srdce

Všechna láska mi bere dech,
na lékařský předpis ovládám lásku,
když kolem slyším slastný vzdech,
přívětivý kolotoč citů beru v sázku.

Plnícím perem píšu citát z bible,
raději posoudím obě strany mince,
pode mnou se lomí židle,
již nehledám žádného prince.

Lásky hra spadla do propasti,
za radostmi i splíny,
vnímám beznadějné slasti,
jsme vytvořeni jenom z hlíny.

Čím to že láska vyprchá,
teď nehledám rozhřešení či odpuštění,
naproti jí nová nespěchá,
nesázím již ani na věštění.

Budeš klopýtat v mých stopách,
a to mě tak těší,
dusnem vysušených slzách,
až mě to trochu děsí.

Zůstala mi jen prázdnota v srdci,
myslím že ty jsi toho příčinou,
nejvíce projevující se v noci,
když otáčíš se za jinou.

Mám pocit že jsem z oceli,
získal jsi místo hluboko v mém srdci,
snad zjemní mě tenorista Boceli,
dnes připomínající díru v hrnci.