Laň a jelen

Střelená laň
u potoka pije
z nohy jí stříká krev
ale ještě žije

za ní se ženou
hordy lidí
s puškou namířenou
zabíjením žijí

kořist dopíjí
a zpěněná stoupá po svahu
doufá, že zbaví
lidských vráhu pro zábavu

boj její je marný
podobně jak zbavit se lidské pýchy
či doufat, že nebudou se opakovat
pravidelné lidské hříchy

lovci už jí skoro mají
když tu jelen vyskočí
parohy dolů nastražené
proti ozbrojencům útočí

laň si rychle pádí pro svobodu
on život její zachrání
už nepůjdou spolu píti k brodu
za její záchranu zaplatí

proklál několik těch lidských bestií
co chtěli trofejí mít plný dům
brzy ho však kulka zastřelí
a tlukot jeho srdce dokončí smečka psů

laňka zpěněná v bezpečí
se topí v slzách
pro jejich lásku
obětaval se
Dal svůj dech v sázku
svět už není legrace

kopýtky z kamínků
mohylu mu vrší
a slzy přitom z očí srší
přidá tam kytičku a odejde do hvozdů
v hlavě jí probíhá co řekne v doupěti
dvěma mladým sirotkům