Křehká láska

Do postýlky hezký snílky,
až měsíc posvítí Ti na cestu snovou,
já popřeju Ti dobrou noc,
vydám se cestou novou.

Však daleko jsem daleko
a jiná po Tvém boku,
usíná a ráno upíjí z
hrníčku zlatavého moku.

Já ze srdce Ti to moc přeji
a možná chvilku žila jsem v domnění,
že stejně jak já po Tobě,
toužíš po našem sblížení.

Ne nebylo to takhle vždy,
já byla zaslepená nebo Ty,
my nevyšli si nikdy vstříc
a nekápli si do noty.

Buď tu byl někdo, kdo říkal lásko mně
a nebo miláčku Tobě,
asi nám není souzeno
být spolu v této době.

Pozdě jsem možná oči otevřela,
ač Ty sis do poslední chvíle hrál
a když jsem Ti na to naletěla,
vyšel si z toho jako král.

Jsi nad věcí a na koni,
stěží Tě někdy dohoním,
já zapomenout toužím
a někdy se moc soužím.

Něco je těžký něco míň
a něco bývá lehký,
jak jenom srdce uklidnit
a zbavit lásky křehký?

Však děkuji Ti, že tu jsi,
že někdy při mě stojíš,
přes mé zmatené pokusy,
mě pohledem svým kojíš.

Tak posílám Ti pusinku
a spánek klidný přeju,
jsem ráda moc, že blízko jsi,
z povzdálí Tě se hřeju.