Naděje

Když vítr osudu tě do cizých vod zanese
a tvoje loď života stojí sama na moři.
V tu dobu už v tobě vůbec nic nehoří
a ty jen čekáš co špatného stane se.

Najednou vítr nový odnikud zafouká
a ty spatříš na obzoru pevnou zem.
Neboj se a kormidlo do rukou vem,
a chop se toho co ti život ponouká.

Dej tomu všechno a ono to vyjde,
život se zase na tebe usměje,
do duše pomalu zavítá neděje
když to cos hledal najendou přijde.

Zase ti hraje veliký úsměv na tváři,
celý svět se najednou směje
a tebe zas krásně u srdce hřeje,
že na nebi ti nová hvězda teď zazáří.

Svítí teď nejjasněj z celého nebe
a zazáří na cestu životní tmy.
Tahle teď na cestu svítit ti smí,
protože máš ji hned vedle sebe.

Všechny rány se ti ve chvíli zacelí,
když ti dojde že už zase nejsi sám,
když slyšíš „Jsem ráda že tě mám“,
i ze smutného optimisty se stane veselý...