Přátelé

Tolik bolesti, co v sobě mám,
Tolik bolesti, co Tobě odevzdám,
Tolik něhy ,
Kterou kradeš Ty mně,
Tolik lásky,
Jaké těžké břímě.
Tolik toužím,
Tolik miluji,
tolik chci Tě mít,
Srdce daruji.
Vím, že víš
A bráním se –
Nejsi pro mě,
Ztrácím se.
Ty oči –
Dívat se do nich je jak utápět se v moři –
Radši se doma upláču,
I když srdce ve mně hoří.
Už nikdy, nikdy, nikdy s Tebou nebudu –
Zklamal jsi mě, Ty to víš –
Přesto hluboko v mém srdci stále máš svou tajnou skrýš –
Myslím, že to víš.

Cítíš, když Tě obejmu, jak můj plamen hoří?
Cítíš, když Tě něžně líbám,
Jak se ve mně hráze boří?

Cítíš, když Tě odmítám,
Že odmítám sama sebe,
Cítíš, když Ti srdce dávám,
Že mé ne tě tiše zebe?
Zapírám Tě,
Snažím se –
Být s Tebou?
Chodit na římse!

A cítit to, co..no Ty víš,
Že jen Ty mě líbat smíš….
Utíkám a unikám
Před Tvým svůdným pohledem –
Ale čím dál víc tuším,
Že přátelé být nesvedem…